Série: Příběhy černého kocourka Mňauka

Zaregistrujte se a za předplatné jen 69 korun měsíčně se dostanete ke všem pohádkám, příběhům a kapitolám románů na pokračování na houseofstories.cz. Budete moci pouštět svým dětem veškeré audiopohádky, když zrovna nebudete mít večer čas jim číst. Dále zde najdete i pohádky napsané a načtené v angličtině, které pomohou vám i dětem se v jazyce lépe orientovat.

Registrovat se

Mňauk, Mína a mlsná

Mínu honila celý den mlsná. Snědla všechny dobroty v misce, vymňoukala si i pár koleček šunky, ale stejně měla pořád na něco chuť. A tak stála ve dveřích kuchyně a čekala, jestli se někdo z rodiny ustrne a něco dobrého jí dá, nebo jim aspoň nějaká mňamka upadne z ruky. Dnes jela rodina na malý výlet, a tak paní Málková udělala sendviče se šunkou a sýrem a pak ještě přidala pár sušenek navrch. Hanička si ale sundala skleněnou mísu s víkem ze skřínky v kuchyni a místo sušenek si do pytlíčku nasypala pár čokoládových placiček.  Maminka už na ni čekala ve dveřích, proto pytlíček rychle zauzlovala, hodila do baťohu a pospíchala se obout. 

Mína vzdychla, že teď pár hodin nebude moci loudit, a tak přemýšlela, co provede, aby se dostala k dobrotám. Mňauk jí sice varoval, že nesmí skákat na kuchyňskou linku a ani na stůl, ale teď tady není. Nikdo tady není. Takže jí nikdo neuvidí. Vyskočila si tedy na židli a z ní na jídelní stůl. Kromě mísy z ovocem tam nic lákavého nenašla, a proto pokračovala až na kuchyňskou linku. Obdivovala, kolik tam bylo věcí. Vše si musela jít očichat. U slánky na pepř ale dvakrát kýchla. Pak se jí do čumáčku dostala líbezná vůně. Vydala se po jejích stopách a brzy našla otevřenou nádobu na čokoládové bonbony a placičky. Nejdříve ji obcházela dokola, a pak si zvědavě stoupla na zadní a strčila hlavu do otvoru. Tak tohle bylo ono! Sladkostí tam bylo ale jen na dně, že ani packou na ně nedosáhla. Co teď? Nervózně si pomrukovala a přemýšlela. Už to má! Vleze si do ní! To bude skvělé. Stoupla si tedy znovu na zadní a otvorem prostrčila jednu packu s hlavou, pak druhou a najednou v ní byla celá. Měla takovou radost! Okamžitě se pustila do placiček, až měla packy a fousky od čokolády. Byly tak slaďounké a čokoládové bonbony měly různé náplně a chutnaly úžasně. Za chvilku už byla úplně plná a zatoužila se napít mlíčka. Ale ouvej! Nemohla se dostat ven. Skleněné stěny klouzaly a hrdlo nádoby bylo vysoko. Nerada si to přiznávala, ale bez Mňauka se ven nedostane.
„Mňaukuuuuuu...Mňaukuuuuuuu.“, volala z nadoby a doufala, že ji uslyší.
Mňauk se zrovna vracel na své oblíbené místo u okna  a zaslechl něco jako: „ Aaaaauuuuuuuuu.“ Šel za zvukem a kvílení se dvakrát opakovalo. Když došel do kuchyně, nejdříve si ničeho nevšiml, už se chtěl otočit, ale v tom ho upoutal pohyb na lince. Vyskočil si na židli, ale lépe viděl, ale i tak už věděl, že je Mína ve skleněné nádobě.
„Jak ses tam...? Hahaha.....“, nemohl se přestat smát.
Mína se nejdříve urazila, ale pak musela uznat, že být na jeho místě, smála by se taky. Mňauk se za dlouhou chvíli uklidnil, a i přes všechny zákazy (pro jednou se nic nestane) vyskočil na linku. Nádobu obešel a přemýšlel.  Mína na něho koukala tak nešťastně, že se přestal usmívat a naklonil se do nádoby.
„Jak ti tam je?“, zeptal se starostlivě, i když se mu zase chtělo smát.
„Jak asi myslíš? Mám super výhled.“ Odsekla. Pak se ale honem opravila: „ Promiň, nemůžu se vůbec dostat ven a ještě jsem se dost přejedla a bolí mě bříško. Nemáš nějaký nápad?“
Mňauk se zatvářil důležitě a pak řekl: „ Něco mě napadá, ale asi budeme mít průšvih. Zkusil bych totiž tu nádobu převrátit, ale nejspíš se rozbije jako ta váza tamhle na jídelním stolku.“
Mína se koukla na stolek s ovocem, ale tam žádná váza nestála.
„Vždyť tam žádná váza není.“
„No právě, proto to říkám. Rozbila se.“
„Aha. Tak co budeme dělat?“, nechápala Mína.
„Ty zatím nedělej nic.“, řekl Mňauk a stoupl si na zadní. Přední packy si zahákl za okraj a trhnul. Nádoba se zakymácela, ale nespadla. Pokusil se ještě jednou a to už se rozkymácela víc.  A na potřetí to konečně vyšlo. Nádoba s obrovskou ránou spadla na desku stolu a po stranách napraskla. Mína se opatrně protáhla hrdlem a šťastně vylezla ven. Na stole už ale nechtěla být ani chvilku, a tak rychle seskočila dolů. Mňauk skočil za ní a oba hleděli nahoru na tu spoušť. Zbytek čokoládových bonbonů se vykutálel ven a dva spadly na zem. Ani se jich nevšimli a mlčky se usadili u okna. S napětím vyčkávali,co se stane, až přijde rodina domů.
První vběhla do kuchyně Hanička. Natočila si vodu do skleničky a až pak si všimla  otevřené nádoby. Uvědomila si, že to ona ji před odjezdem neuklidila.
„Nechceš mlsat teď před večeří, viď?“, varovala ji maminka.
„Ne, ale asi jsem ji dopoledne neuklidila.“
„Ukaž, dám ji nahoru.“, řekla maminka a nádobu si prohlížela.
„Měla bych koupit novou, už je celá popraskaná, jak ji pořád někde povalujete.“
„To já ne, to Tom.“, tvářila se nevinně Hanička a se smíchem odběhla.
Oba chlupatí provinilci si na okně oddechli a Mína si slíbila, že už příště bude opravdu hodná.

  • Velikost textu: 120