Série: Skřítek Lupínek a jeho příběhy

Zaregistrujte se a za předplatné jen 69 korun měsíčně se dostanete ke všem pohádkám, příběhům a kapitolám románů na pokračování na houseofstories.cz. Budete moci pouštět svým dětem veškeré audiopohádky, když zrovna nebudete mít večer čas jim číst. Dále zde najdete i pohádky napsané a načtené v angličtině, které pomohou vám i dětem se v jazyce lépe orientovat.

Registrovat se

Skřítek Lupínek a narozeniny


Skřítek Lupínek seděl ve třídě a už se nemohl dočkat konce vyučování. Dnes probírali některá moc důležitá kouzla, ale on vůbec nedával pozor. Měl totiž narozeniny a představoval si, jak už je večer, celá rodina sedí okolo stolu a on sfoukává svíčky ze svého narozeninového dortu. 

Zvonek konečně ohlásil konec vyučování, a tak se Lupínek nezdržoval, ani se s nikým nerozloučil a utíkal domů. Každý narozeninový den si připadal jako král. Už od rána měl skvělou náladu, všichni se na něho smáli a ještě se vždy o kousek přibližoval svému snu. O desátých narozeninách  totiž vymění svou stříbrnou čapku za zlatou. A to je velká věc. Skřítek se zlatou čapkou už totiž může kouzlit bez pomoci dospělého a také může listovat v obrovské knize kouzel, která je schovaná ve speciální místnosti ve sklepení školy. Lupínek tam nikdy nebyl, ale říká se, že knihu stráží tři kouzelní hadi, kteří spálí každého, kdo nezná správné zaklínadlo.

Sova Zvonařka konečně zahoukala konec vyučování a Lupínek s ostatními vyběhli ze třídy. Překřikovali se navzájem a někteří se dokonce i prali. Velký hluk nemohl nechat ředitele školy v klidu, a tak vykoukl z kabinetu a všechny jedním mocným kouzlem zastavil. Vypadalo to, jako by před ně postavil neviditelnou stěnu.

„Ještě jste na půdě školy, tak se budete chovat slušně. Jinak budete všichni týden po škole!“, zahřměl ředitel Alfréd a na všechny vykulil své obrovské zářivě zelené oči. Chvíli je přejížděl výhružným pohledem, pak kouzlem odvolal stěnu a nechal je v tichosti odejít.

Lupínek poskakoval po lesní cestičce domů do chaloupky na okraji lesa. Už z dálky viděl obrovský stříbrný smrk, u kterého s rodiči bydleli, a tak přidal do kroku. Okolo chaloupky byl nezvyklý klid, jakoby nikdo nebyl doma. 

Copak na mě nikdo doma nečeká s překvapením, pomyslel si Lupínek. Opatrně obcházel okolo chaloupky a nakukoval dovnitř oknem. Uvnitř bylo prázdno. Najednou dostal strach, že bude muset narozeniny trávit úplně sám.

Možná šli do lesa nasbírat dřevo, napadlo ho. Hodil školní tašku ke dveřím a rozeběhl se na místa, kam ho tatínek chodí sbírat.

Zatímco pobíhal po lese, maminka v domečku začínala být nervózní. Celá rodina se totiž schovala pod stoly a do skříní a čekala, až Lupínek dorazí, aby ho mohli společně překvapit, ale už to trvalo moc dlouho a malý skřítek nikde.

Za další půlhodinu už všichni vylezli ze svých skrýší, posadili se za jídelní stůl a přemýšleli, kdo se vydá za Lupínkem. 

„Půjdu cestou, kudy chodí do školy, třeba ho potkám.“, vymyslel starší bráška Pepínek. A než mohla maminka cokoliv říct, vyrazil ze dveří. Tam ale o něco zakopl a svalil se na zem.

„Kdo to sem dal?“, kvílel a držel se za palec u nohy.

Maminka vyběhla a na zemi uviděla Lupínkovu školní brašnu.

Lupínek už tady byl, pomyslela si. Kde se ten rošťák toulá?

Ten už byl na zpáteční cestě, a protože v lese nikoho nepotkal, loudal se alejí a pískal si.

Když konečně dorazil domu, Pepínek se na něj jen zamračil a ostatní sourozenci se ani neusmáli. Maminka si viditelně oddechla a pak ho zatahala za ucho.

„Kde ses toulal nezbedo?!“, zeptala se.

Vyprávěl jim, jak je doma neviděl, tak je šel hledat a oni jemu, že se schovali, aby ho překvapili.

Nakonec se ale slavnostní den přece jen povedl. Lupínek si směl vykouzlit báječný narozeninový dort a spousty dalších dobrot a jako dárek dostal malý měšec s kouzelným zlatým prachem. Měl z toho obrovskou radost, a tak nemohl do noci usnout.

  • Velikost textu: 120