Série: Skřítek Lupínek a jeho příběhy

Zaregistrujte se a za předplatné jen 69 korun měsíčně se dostanete ke všem pohádkám, příběhům a kapitolám románů na pokračování na houseofstories.cz. Budete moci pouštět svým dětem veškeré audiopohádky, když zrovna nebudete mít večer čas jim číst. Dále zde najdete i pohádky napsané a načtené v angličtině, které pomohou vám i dětem se v jazyce lépe orientovat.

Registrovat se

Skřítek Lupínek je po škole

Celá třída byla zase po škole a Lupínek si zoufal. To bylo tenhle týden už potřetí. Učili se totiž ve dvojicích  měnit podobu.  A vždycky někoho napadlo udělat si legraci z učitele nebo ředitele školy. Odpoledne tedy trávili všichni pohromadě na dvoře školy, kde museli pomáhat při stavbě nového kabinetu kouzel. Lupínek to nechápal. Vždyť ho mohli přece vykouzlit během chvilky!

„Copak Lupínku, proč nepomáháš?“, ptal se učitel, který na práce dohlížel a všiml si, že Lupínek jen tak postává stranou.

„Nebaví mě dělat něco, co můžete vykouzlit.“

„To je pravda. Kabinet kouzel můžeme pomocí kouzla postavit okamžitě, ale takhle je to mnohem lepší. Možná to teď nevidíš, ale třeba se v něm budete učit o to raději, když jste se podíleli na jeho stavbě. Lupínek se ušklíbl, jako že tomu moc nevěří, ale šel a z velké hromady vzal pár cihliček a odnesl je k právě vznikající zdi. Tam se k němu přitočili Lilinka a Větřínek. Všichni tři se měli moc rádi  a také spolu dost často zlobili. Větřínek asi nejvíc. I teď měl v očích rarášky:

„Lupínku, vidíš ten sešit, co má náš učitel v ruce?“, zeptal se Větřínek.

Lupínek rychle přisvědčil. „Má tam naše známky a moc pěkné nejsou, co si budeme povídat.“

„A co chceš dělat?“, zeptal se Lupínek.

Lilinka si od něj vzala dvě cihličky a potichu řekla: „ My jsme se Větřínkem vymysleli, že mu ten sešit vezmeme a schováme.“ Lupínkovi se nápad moc líbil, ale hned ho napadlo ještě něco lepšího. „A co kdybychom mu ten sešit zazdili? Aspoň ho už nikdy nenajde.“  Větřínek s Lilinkou na sebe mrkli. Byl to skvělý plán. A teď jak ho provést. Určitě by měli učitele nějak zabavit, na tom se shodli všichni. Přestal by totiž dávat na sešit pozor a oni by ho mohli nepozorovaně schovat. A tak si Lupínek naložil co nejvíce cihliček do náruče a schválně se pod tou tíhou prohýbal. Učitel si toho všiml, tak odložil sešit na dřevěnou kládu a pospíchal skřítkovi pomoci. Větřínek nezaváhal a proběhl obrovskou rychlostí, kterou uměl běhat jen on, okolo všech, schoval si sešit za kabátek a za okamžik už zase skládal  cihličky na sebe na zeď. Lupínek s učitelem je všechny k němu donesli, i když musel slíbit, že si bude příště brát cihel jen tolik, aby je unesl.

Když se učitel vzdálil všichni tři pracovali velmi rychle. Lupínek podával cihly, Lilinka plnila lžíci kouzelnou maltou, kterou měnila barvy a Větřínek na ni pokládal cihly. A pak, když se nikdo nedíval, vytáhnul z kabátku učitelův sešit a položil ho do maltové peřiny. Pořádně ho do ní zatlačil a pro jistotu zakryl ještě malou vrstvou. Pak místo přiklopil cihlou a pokračoval dál. Za chvilku už na místě sešitu bylo dalších 5 vrstev cihel a malty a všichni tři si oddechli. Lupínek během práce po očku sledoval pana učitele, který si prohledával kapsy a plášť a hodně se u toho mračil. Pak obešel celý dvůr a nadzvedl každý kámen, cihlu nebo kus dřeva. Vždy se poškrábal na hlavě a pak v hledání pokračoval. Lilinka, Lupínek a Větřínek si dávali velký pozor, aby se nerozesmáli a tak se neprozradili. Měli radost, že udělali službu nejen sobě, ale i spolužákům, kteří měli spousty špatných známek.

Najednou pan učitel všechny zavolal k sobě.

„Dnes už můžete jít domů a zítra nemusíte do školy.“ Mezi skřítky to zašumělo překvapením. Už se viděli, jak si hrají nebo odpočívají.

„Ztratil se mi před chvilkou sešit se známkami, které máte ze všech mých předmětů. Proto zítřek věnujte učení a pozítří budu každého zkoušet a budete psát několik testů. Tak se pořádně připravte.“

Skřítkové se otráveně šourali ze školy domů a tři nezbedníci přemýšleli, jestli se mají jít přiznat nebo ne. Větřínek byl proti, ale Lilinka se přimlouvala, aby šli za učitelem. A tak se z půli cesty vrátili zpět do školy a našli pana učitele, jak se připravuje k odchodu. Postavili se do dveří a pozdravili. Učitel zvedl hlavu od stolu a čekal. Bylo hrobové ticho. Pak se osmělil Lupínek : „Pane učiteli, my jsme vám přišli něco říct. My jsme nechtěli ....my se jako omlouváme...“, Lilinka se také připojila: „Ano, my se moc omlouváme, promiňte nám to.“ 

„Za co se mi omlouváte?“, pobaveně se zeptal učitel. 

„My jsme vám totiž zazdili sešit.“, vyhrknul Větřínek provinile.

„Myslíte tenhle sešit?“ Učitel zvedl sešit nad hlavu, aby ho všichni tři viděli. Potichu nechápavě přikývli.

„Za to, že jste se přiznali vás nepotrestám. Ale to zkoušení pozítří platí. Aspoň si někteří z vás opraví známky...A už spěchejte domů.“, řekl a doprovodil je k hlavní bráně školy. Mezi vraty se ještě Lupínek otočil, protože mu to nešlo do hlavy.

„Pane učiteli, jak jste to věděl?“, zeptal se.

„Hmm, jak bych ti to vysvětlil...A už vím. Nikomu z vás se nic nestalo viď, ani jste se neumazali, že? To proto, že malta byla kouzelná. Nic, co nemělo, v ní nezůstalo. Sešit se za chvilku vrátil zpět na místo. Stejně by to dopadlo, i kdyby tam jeden druhému zazdil čapku nebo botu.“

Lupínek se rozloučil a utíkal za kamarády. Na zítřek se vůbec netěšil, bude se totiž muset moooc učit.

  • Velikost textu: 120