Adriana - princezna meče 2

Adriana s úžasem obdivovala svůj nový meč. Musela na něj dlouho čekat, ale vyplatilo se. Byl opravdu krásný.  Rukojeť zdobily malé lístky a na některých zářily růžové perličky. Až nábožně ho uchopila do ruky a prudce ho zdvihla. Připadala si jako neohrožená hrdinka a bojovnice.

Odpoledne ji čekala první hodina šermu, na kterou se moc těšila. Co ale ještě nestihla vyřešit, bylo vhodné oblečení. V šatech přece nemůže šermovat. Potřebovala kalhoty. Proto se velmi nenápadně vydala do pokoje jednoho z bratrů. Otevřela truhlici a až úplně ze dna vytáhla kalhoty, které už na bratrovi mnoho let neviděla. Nejspíš z nich vyrostl. Stočila si je okolo ruky a zase opatrně vyšla z pokoje. Na chodbě nikoho nepotkala, takže už byla už za okamžik opět v bezpečí své komnaty.

Okamžitě si kalhoty vyzkoušela. Byly jí velké a ještě ke všemu je její krátké šaty nepřekryly. Možná už nastal čas, aby si oblékla šaty pro velké slečny, dlouhé až na zem, olemované širokým kanýrem. Nechtěla je nosit, protože jí bránily v lezení na stromy, ale teď pod ně ukryje kalhoty. Zbývá tedy poslední problém, pomyslela si. Jak zajistit, aby jí kalhoty nepadaly. Zamyšleně přešla k oknu a vyhlédla ven. Opřela se o mohutný závěs, který byl svázán na straně ozdobným lanem. To je nápad! Vzala zpod polštáře malou dýku, kterou tam  mela schovanou, jako ostatně všichni na zámku a odřízla kus lana. 

Oblékla si kalhoty a lanem je pevně zavázala v pase. Pak z truhly vytáhla dlouhé šaty a přetáhla si je přes hlavu. Meč v koženém pouzdře připnula na lano pod šaty a volným krokem vyrazila z komnaty. 

 Chodbou naproti jí šla stará chůva, která spráskla ruce v němém úžasu a rozmrkala dojetí v očích. 

"Tak nám ta holčička vyrostla.", téměř neslyšně prohodila, když jí Adriana míjela. Na chůvu udělal dojem i její rozvážný krok. Kdyby jen tušila, že princezna pomalu a zlehka našlapovala,  jen proto, aby se meč pod šaty příliš nerozhoupal.

"Jdu se projít do zahrady, chůvo.", oznámila Adriana a cítila se velmi dospěle.

Kovář na ni už čekal na stráni za kovárnou a když viděl její dlouhé šaty, zatvářil se trochu rozmrzele. Adriana se ale nezdržovala, uchopila cípy šatů a svázala je okolo pasu. Odepnula meč z lana a pochvalovala si, jak se jí bude pěkně cvičit v kalhotách. 

Představovala si, že už první hodinu budou spolu s kovářem bojovat, ale zatím si jen cvičila postoj a pevné uchopení meče. Tak pevné, aby jí ho žádná rána nevyrazila z ruky. Už po několika hodinách ale začínala být otrávená. Tímhle tempem se bude učit roky. To přece nejde!

Kovář si všiml jejího výrazu, a tak ji ihned začal chlácholit.
"Nebojte princezno, brzy už začneme zkoušet první výpady a obranu. Ale musíte meč držet opravdu pevně, protože jakmile jste v souboji beze zbraně, pak jste v nebezpečí."

Adriana vzdychla. I když věděla, že má pravdu, chtěla už šermovat.  Asi bude muset být trpělivější.

ADRIANA - PRINCEZNA MEČE - 3. DÍL

  • Velikost textu: 120